Na hranicích mezi Německem a Polskem, ve spřátelené Lužici :-) leží město - dvojměsto Görlitz - Zgorzelec (česky Zhořelec). Je to tedy jen jedno město, po druhé světové válce rozděleno tokem řeky Lužické Nisy mezi dva státy. Člověk by až řekl: "Skoro ganc jak Těšyn". Kdysi byl Zhořelec spolu s Lužicí součástí českého království, po třicetileté válce se stal součástí Saska, po napoleonských válkách připadl Prusku. Výsledek druhé světové války pak přinesl ono zmíněné rozdělení.

Z Čech to je do Zhořelce celkem cobydup, z hranic přes Zittau (Žitava) to je asi  40 - 45 km po pěkné a udržované silnici číslo 99. Použít se dá hraniční přechod Petrovice nebo Hrádek nad Nisou, detaily si jistě najdete sami v Google Maps. O Zhořelci se ještě určitě rozepíšu v jiném článku, teď se o něm zmiňuju proto, že v jeho těsné blízkosti leží vodní plocha Berzdorfer See,  tedy Berzdorfské jezero. Jako spousta dalších jezer v Lužici vzniklo v 90. letech minulého století zatopením povrchových hnědouhelných dolů, no a ti divní Němci jej apriori určili pro rekreační využití a postavili téměř kolem celého jezera kvalitní, asfaltovou cyklostezku, vhodnou i pro bruslaře.

Berzdorfer See

 Celá stezka měří zhruba 20 km, z toho asi 3-4  km se pro inlajny nehodí - polní cesta vede přes chráněné území, takže je dost možné, že se tam asfaltovat  nikdy nebude. No ale dá se to buď projít, nebo se u závory obrátit a těch 17 kilometrů jet "zurück". Jo a na dvou místech se buď musí přejít krátke několikametrové úseky, nebo se dají objet po silnici.  Skoro celá trasa je úplně nová, výjimkou je krátký asi půlkilometrový úsek kolem zbytků městečka Deutsch Ossig, ale není to žádná hrůza, která by se nedala na bruslích projet.     

Národní přírodní rezervace "Sesuv P", tudy bez bruslí

 

Přístaviště

 

Kvalitní asfalt

Kvalitní asfalt

Někde je třeba přejít pár metrů

 

 Při vjezdu "do prostoru" uvidíte po pravé straně vystavený obrovský hnědouhelný bagr (Bagger No. 1452), který kdysi v Berzdorfu těžil uhlí. Nyní jej parta bývalých zaměstnanců dolu zrestaurovala a zpřístupnila veřejnosti.

 Bagr číslo 1452

Můj dojem z celé trasy a vůbec jezera je opravdu hodně dobrý. Když jsme tam byli, foukal celkem čerstvý vítr (no a podle počtu větrných elektráren v okolí to asi není nic výjimečného) a ani nebylo žádné extra vedro. Snad proto byl na celé stezce klid a žádné davy chodců, běžců, cyklistů či bruslařů, takže jsme si fakt dobře zabruslili. Navíc trať je skoro pořád rovinatá. Pokud je opravdu letní počasí, ze stezky se dá sjet na mnoha místech až k vodě a vykoupat se, dá se využít i některou z pláží. Vzhledem k "větrnu" se na jezeře prohání i dost windsurfařů a kitesurfařů, podle SPZ jak z Německa, tak i z Česka nebo Polska. Jo a ještě jedna informace - parkoviště střežené přívětivým Sasíkem stálo 3,5 Euro na den.

Protože vím v Lužici o dalších jezerech, zaslíbených bruslení, určitě se budu moc snažit se tam někdy dostat a zajezdit si. Zatím mi zbývá jen ztrácet čas úvahami nad tím, proč to někde jde a jinde to zaboha nejde a asi ani nikdy nepůjde.