Letošní dovolenou jsme strávili na Jesenicku - tedy v tzv. Javornickém výběžku, což je jediný kousíček Dolního Slezska v České republice. Přiznám se, že pro mne byl dlouhou dobu územím neprobádaným a proto bylo třeba to aspoň trošku napravit.

Ubytování jsme si sehnali ve vesničce Bernartice, asi sedm kilometrů od Javorníku. Obec Bernartice provozuje penzion s hezkým názvem Domeček, s hezkým interiérem a za velmi příznivou (vlastně taky hezkou) cenu. Protože jsme se rozhodli, že účastníkem letošního zájezdu bude šestiletý choďák Beny, kola zůstala doma, v garáži... Takže vlastně tenhle příspěvek zas až tak moc do kategorie Kolo & brusle nepatří, ale výlet, o kterém chci psát, se dá uskutečnit na kole a fakt to bude projížďka na úrovni "richtig".

 Penzion Domeček v Bernarticích

 

Nejdřív ještě něco málo k těm Bernarticím. Leží na samé hranici s Polskem a jak už jsem zmínil, kousek od městečka Javorník. Jejich historie sahá až do 13. století. Původně zemědělská obec, na přelomu 19. a 20. století tam ale vznikla továrna na zápalky a později další na prací prášky. Obyvatelstvo Bernartic bylo před rokem 1918 VÝLUČNĚ německé, po vytvoření Československa se sem přistěhovali první Češi, vesměs státní zaměstnanci. V roce 1930  žilo v Bernarticích asi 71 Čechoslováků a 2520 Němců. K vesnici tehdy patřily i osady Pavlinka a Gotartovice, které se po 2. světové válce zařadily mezi tzv. "zaniklé obce". Vůbec po válce začaly Bernartice řekl bych poněkud chátrat, protože zlé (ale pracovité a pořádkumilné Němce) jsme vyhnali, jejich majetky zabrali a protože "nebyli lidi" , vesnici se už nepodařilo dosídlit na původní úroveň. Nehledě na to, že jako všude i sem se přihnali líní kočovníci  snad z celé Evropy.  V Bernarticích mají hezký kostelík, který co čtvrt hodiny celkem slyšitelně vyzvání, pěkně opravený obecní úřad, centrum volného času s bowlingem, nádražíčko a spoustu hezkých domečků "po Němcích", opravených se vkusem a pokorou.No a taky pár domečků opravených... bez vkusu.

 

Kostelík  v Bernarticích

 

 

ruina

 

Jesenicko je známo, (aspoň doufám!!!) mimo jiné jako významné naleziště rud a nerostů, žuly nevyjímaje. V několika lomech se ještě těží, jiné jsou už zatopené a zavřené. Protože jsem se nechal zlákat hezkými fotkami a články na téma jesenických lomů, jeden z tématických výletů jsem chtěl věnovat právě jejich návštěvě a prohlídce. Takže výpravu jsme započali na nádraží v Bernarticích a vláčkem vyjeli do Žulové. Jen pro úplnost - nádraží v Bernarticích je v podstatě nefunkční a pod dohledem ČD usilovně chátrá, což je samozřejmě škoda, bo je moc pěkné.

 

Nádraží

 

 To oproti tomu nádraží v Žulové je ... o něco v lepším stavu. Z nádraží jsme vyšli po červené značce a zhruba po 500 metrech je odbočka v levo do lesa a vyjdete u lomu Transgranit. Nádherně čistá voda, krásná scenérie a zákaz stanování, koupání a koupání zvířat obzvlášť.

 

Transgranit

Transgranit

 

Další lom na cestě po pár desítkách metrů nebyl co do čistoty vody nic extra, připadal mi, že slouží hlavně jako odpadová jímka, což je v levé části snímku i vidět.

 

bezejména

 

Zatímco místy byla cesta naprosto zřetelná a nebylo možno zabloudit,

 cesta

 

jinde matka příroda zalaškovala a připravila tu a tam nejeden hlavolam.

 

Značka

 

 Pak byl chvíli úsek, kdy se šlo po louce, lesíkem, kolem rybníka a v podstatě stále kolem Černého potoka, až se u cesty objevil snad nejhezčí lom, který jsme viděli, řekl bych že fakt "best off". Je to lom Rampa a je jeden z nejznámějších na Žulovsku. V jeho okolí se ještě těží, tak jsme se nikam do lesíků radši nepouštěli a pěkně se drželi červené značky.

 

Lom Rampa

 

 Jistě mi dáte za pravdu, že koupání tu musí být lahůdka. Bohužel v den, kdy jsme tam byli už parné dny skončily a nějaká venkovní Celsiova dvacítka mě vlézt do studené vody nepřinutila.

 Lom Rampa

 

Další cesta se pak pomalu stáčí k jihu ke kopcům a horám. Sice trošku bych měl výhrady ke značení (bez mapy fakt ani ránu a s mapou taky není úspěch zaručen), ale přesto jsme se cestou necestou zpestřenou hezkými výhledy dostali až ke zřícenině hradu Kaltenštejn. Hrad pochází ze 13. století, v 16. století byl zbořen, k demolici byl použit střelný prach, který rozmetal kusy kamene po okolí. Dnes je už jen vítaným oživením turistických toulek.

 

Kaltenštejn

 

Pár desítek metrů za Kaltenštejnem jsme narazili na důvod, proč se sem, do Rychleb, sjíždějí cyklisté bikeři z celé republiky. Rychlebské stezky. Červená značka pro pěší je (podle mého názoru) trošku nešťastně chvíli kopíruje, ale zase jsem si mohl prohlédnout co nejvíc na to, abych si odpřísáhl, že sem se ještě určo vrátím, a to s kolem.

 

Stezka

Stezka

 

stezka 

 

 Stále po červené značce jsme se vyškrábali (a chvílemi to byl dost strmý výstup) až k rozcestí Pod Sokolím, kde jsme opustili jak Rychlebské stezky, tak aji červenou značku a pokračovali po takové horší asfaltce po modré. Asfalt byl dost otravný (svítilo slunko a tu a tam se povrch roztekl), ale cesta zase nabízela skvělé výhledy do polského Slezska.

 

Polsko

 

Ta nas přivedla k dalšímu lomu. Takřka na vrcholu Žulového kopce je lom Brankopy. Název je odvozen z Brandt coop, podle kamenického družstva z Vápenné, které jej kdysi vybudovalo. V těsné blízkosti je trampský přístřešek či chatička, kam se dá v případě nutnosti složit hlava.

 Brankopy

 

 U lomu Brankopy se modrá značka napojuje na naučnou stezku Krajem Rychlebských hor, no tak jsme se napojili taky. Na dohled od Vápenné jsme pak modrou značku opustili a pokračovali dál po NS, a to nás po pár kilometrech přivedlo k poslednímu lomu, který jsme navštívili, a to je tzv Arcibiskupský lom. Taky hooodně hezký.

 

Arcibiskupský lom

 

 No a po naučné stezce jsme se dostali opět do obydlených oblastí a zrychlenou chůzí jsme minuli lom Vycpálek (nazvaný podle zakladatele) a spěchali na vlak do Vápenné. Vlaky na trati Lipová - Javorník totiž mají o něco delší intervaly než například Pendolino a navíc se hlásila i únava.. Takže vlak jsme stihli na knap, tedy akorát.

Jak jsem psal v úvodu, celá trasa se velmi velmi hodí i pro kola, tedy MTB. Akorát bych jel opačně, než jsme šlli my a pak se dají skvěle využít traily Rychlebských stezek. Garantuju opravdu super zážitek, například já si ho určitě nenechám ujít!!!