Navštívil jsem letos koncem dubna Jeseníky, konkrétně okolí Zlatých Hor. Celkem pěkně jsme se projeli na kolech, takže Vám teď zprostředkuji několik svých zážitků. Ubytováni jsme byli v Hotýlku u Pekina, který se nachází v Dolním Údolí (Nieder Grund), což je dneska součást Zlatých Hor. Hotýlek byl sice v rekonstrukci, ale ta se týkala jen venkovní přístavby a úprav, takže nám pobyt rozhodně neznepříjemnila. Hotýlek u Pekina nabízí velice pěkné ubytování, dobré jídlo a velmi ochotný a vstřícný personál. A cenově - tež fajne!!

U Pekina

Cyklovýlet byl naplánován na celý den, se zastaveními a pokoukáními po okolí. Priority byly stanoveny dvě, a to mechové jezírko na Rejvízu a Kaple sv. Anny v Glucholazech v Polsku. Z Dolního Údolí do Zlatých Hor se jede po asfaltce, v podstatě pořád z kopce. Hned za Dolním Údolím jsme se zastavili v Ondřejovicích (taky část Zlatých Hor), kde jsme chtěli mrknout na repliky někdejších zlatorudných mlýnů (podle těžby zlaté rudy mají Zlaté Hory koneckonců i svůj název). Bohužel muzeum je otevřeno až od května, takže nás sice nikdo nevyhnal, když jsme mlýny okukovali, ale žádná prohlídka ani výklad se nekonaly. Nějaká parta zaměstnanců tam prováděla údržbu a opravy, a jak nás informavala paní, která zřejmě do kolektivu údržbářů nějak patřila, kdoví, jestli ty opravy nebudou probíhat po celý rok. Tak jsme pokračovali dál do Zlatých Hor, kterými jsme projeli, a po asfaltce a opět skoro pořád z kopce jsme dorazili do Glucholaz v Polsku.

Glucholazy (Bad Ziegenhals) jsou staré lázeňské městečko, taktéž proslulé těžbou zlaté rudy. V Glucholazech nás potkalo menší zdržení, kdy mi praskl řetěz a spojka z něj odstřelila neznámo kam. Tak jsem s pomocí okolojedoucího polského bikera našel servis, kde mi za 10 zlotých řetěz opravili. Tímto ještě jednou velmi děkuji!!!

Hohenzollernwarte

Vrátili jsme se na místo incidentu s řetězem a stoupali do kopce, a stoupali a stoupali... Chtěli jsme totiž navštívit jednak rozhlednu na Přední Kupě a jednak už zmíněnou Kapli sv. Anny. Po modré značce jsme míjeli malé kapličky s malovanými výjevy křížové cesty, jejichž autorem je místní rodák J. Mitschke. Nakonec následoval poměrně brutální výjezd, který se záhy změnil na stejně brutální výstup (alespoň pro mě) a dorazili jsme k rozhledně na Přední Kupě (Hohenzollernwarte). Kdysi pěkná rozhledna z r. 1898 je dnes velmi důkladně zdevastovaná až hanba mluvit. Poláci v Sudetech mají podle mého názoru stejný nebo podobný přístup jako Češi – když to postavili Němci a spadne to, škoda toho nebude.

Kaplica Sw. Anny

Vedle rozhledny na tzv. „Visících skálách“ (Wiszace skaly) stojí Kaple sv. Anny z roku 1908. Nutno podotknout, že je tedy v podstatně lepším stavu, než vedlejší rozhledna.

Následující sestup a sjezd do Glucholaz byl velmi příjemný a užili jsme si ho :-). Z Glucholaz jsme pokračovali na Mikulovice, přejeli do České republiky a po cyklostezce se dostali až do Jeseníku. Každý ví, že Jeseník je vyhlášené lázeňské město, určitě stojí za prohlídku jak centrum, tak i lázně na návrší nad městem. Z Jeseníku jsme se vydali k druhému důležitému bodu naší cesty, a to přírodní rezervaci v Rejvízu. Zvolili jsme trasu přes Dětřichov a po zelené značce kolem Mýtinky až nahoru... Po cca 2,5 km usilovného stoupání jsme dorazili k rozcestí U vysoké jedle, a odtud to je do Rejvízu cobydup. V Rejvízu (Reichwiese) se nachází dvě mechová jezírka – Velké a (trochu překvapivě :-) ) Malé. Na místo jsme dorazili podvečer, nikdo nikde, takže jsme si mohli vychutnat krásu zdejší přírody... Doporučuju, je tam opravdu moc hezky.

Rejvíz je taky moooc pěkná osada kolem silnice, její krása spočívá hlavně v pečlivě udržovaných starých roubenkách.. tam by se to bydlelo! No a z Rejvízu do Dolního Údolí to je fakt za odměnu – sešup (a někdy dost příkrý) až k Pekinovi.