Troufám si tvrdit, že spousta lidí netuší o existenci písně, která vystihuje lásku k slezské vlasti. Přiznávám se, že před pár lety jsem o ní také neměl ponětí, ani ve škole jsme se o ní neučili… Rozhodně tedy nebude na škodu (nadšenci historie a slezští patrioti mi jistě dají za pravdu) si o hymně českého Slezska něco říci.

Existují čtyři různé texty a třináct melodií, které si dělají nárok na to, stát se slezskou hymnou. Ze všech pokusů o vytvoření slezské hymny je asi nejznámější píseň „Slezská vlasti, půdo svatá“. Okolnosti jejího vzniku jsou natolik zajímavé, že se alespoň v krátkosti o nich zmíním. Úplně první impuls ke zrodu hymny vzešel od katolického kněze z opavských Kateřinek, právníka, politika, slezského buditele a spoluzakladatele Matice opavské JUDr. Antonína Grudy (17.8.1844 Mokré Lazce – 28.2.1903 Opava). JUDr. Gruda se velice dobře znal s významným básníkem, spisovatelem a  novinářem Janem Nerudou ( 1834 – 1891). Neruda se zajímal o život lidí ve Slezsku, podporoval aktivity Matice opavské (tamnímu muzeu věnoval např. sbírku svých mincí) a dokonce organizoval sbírky pro „chudinké dítky opavských škol“. Je docela zajímavé a obdivuhodné, když člověk, narozený a žijící v Praze, sám věnoval takovou pozornost zrovna této části naší země…. Logicky z toho vyplývá, proč se pan Gruda v březnu 1885 obrátil s žádostí o text právě na Jana Nerudu. Neruda se k této výzvě samozřejmě neotočil zády, ovšem v té době byl již dosti nemocný. Bez dlouhého rozmýšlení se rozhodl požádat o pomoc svého blízkého přítele, básníka Adolfa Heyduka (1835 – 1923). Neruda mu v dopisech nastiňuje (tlumočí vesměs Grudovo přání), co by měla hymna obsahovat (zvláště kladl důraz na spojení Slezska s Velehradem a Prahou), a i když se těmito radami Heyduk řídit nemusel, akceptoval nakonec vše. Slova k hymně vznikla do týdne. Ke složení hudby vybídl Neruda svého dalšího přítele, barytonistu Národního divadla Josefa Lva.

Nápěvů k těmto slovům bylo dohromady pět. Určitě nejznámější stvořil ve 20. století hudební skladatel, sbormistr, ředitel kůru kostela svatého Spasitele v Ostravě a národní buditel Eduard Bartoníček (1885 – 1915). Dle dostupných zdrojů má jít o závěrečný smíšený sbor z jeho „Zpěvů lidu slezského“, který se takto stal (na Heydukova slova) neoficiální hymnou Slezska. Mezi další, kteří se pokusili o zhudebnění, patřili dirigent a pražský skladatel vlasteneckých sborů Josef Paukner (1847 -1906) a bývalý ředitel opavského gymnázia Josef Fürst. Jméno pátého autora není známo. Slezská hymna tak mohla prvně zaznít dne 7. června 1885 ve Slavkově u Opavy při příležitosti konání mimořádné valné hromady Matice opavské (působila v letech 1877 až 1948 v opavském Slezsku, jejím současným nástupcem je Matice slezská).

 

1. Slezská vlasti, půdo svatá,

zemi nejkrásnější všech,

tobě láska vrchovatá,

tobě poslední buď vzdech!

Hvězdou jsi nám v srdce dána,

hněv-li kolem nás a spor,

k dvěma sestrám upoutána

pásmem věkověčných hor.

 

2. S nimi, vlasti, matko drahá,

Tvůrce tebe v jedno klad;

vědomí ti dala Praha,

víru věštců Velehrad.

S nimi k slávě vrchovaté,

s nimi věčně jedno buď,

družka družku v lásce svaté

na blaženou viňte hruď.

 

3. Ve spojení sester obou,

nechať slzy roníš teď,

k cíli vzlétneš krásy dobou,

jen svých práv a činů hleď!

Slávou vzplanou hor tvých lemy,

nivy rozhlaholí jas:

Bože, rodné slezské zemi,

slávu dej a sílu zas!

 

Nemohu si odpustit jednu výtku. Chápu, že tento text tvořili pánové Heyduk s Nerudou. Upřímně řečeno si myslím, že by se ale slova slezské hymny nemusela opírat o Prahu a Velehrad. Pominu–li, že autor zdůrazňuje ve všech slokách pouto k Čechám a Moravě („k dvěma sestrám upoutána“, „družka družku“, „ve spojení sester obou“), se vší úctou k Praze a Velehradu by se hymna mohla obejít bez jejich použití (a nahradit je tím, co symbolizuje české Slezsko). Přece jen mi do slezské hymny nesedí. Koneckonců, pročítám-li hymny (české a moravské) používané na území našeho státu od raného středověku, o Slezsku jsem tam nic nezaregistroval (české se nezmiňují o Moravě, moravské o  Čechách – a obě nic o Slezsku). Sami se můžete zamyslet nad tímto textem a udělat si vlastní úsudek.

Jak už jsem zmiňoval v úvodu, text A. Heyduka nebyl jediným textem slezské hymny. Velkou pozornost si zaslouží rovněž zajímavá osobnost (působící mj. v Orlové, Místku a Rýmařově), která intenzivně pracovala pro šíření národního povědomí. Pedagog, básník, publicista, folklorista, botanik a vlastenec, i takto lze charakterizovat Františka Poláška (1848 Brušperk – 1925 Brušperk), jenž se s vervou (nutno podotknout, že ve stejném roce jako Heyduk) vrhl na vlastní text hymny.

 

1. Kdo zná tu zem,kdo zná ten ráj,

ten malý, ale milý kraj,

kde šumí lesů vážný sbor

ve dvojí řadě modrých hor,

kde bystré vody různých cest

se vinou podle četných měst?

To Slezsko mé, to vlast je má,

můj rodný kraj, má otčina.

 

2. Kdo viděl Praděd velebný,

kdo těšínský kraj malebný,

té Lysé hory hladký štít,

když západu jej zlatí svit,

ty háje a ty lučiny,

ty hrady a ty dědiny?

O Slezsko mé, o perlo má,

po drahých otcích zděděná!

 

3. Zde tichý národ přebývá,

jenž rád se prací zabývá,

jenž prosté mravy zachoval

a zdárné syny odchoval,

jenž otčinu svou miluje

a jazyk český zbožňuje:

i hrdě řku to před světem,

že také rodný Slezan jsem.

 

Výše uvedený text postupně zhudebnili již zmiňovaný Josef Paukner, jistý František Kuřil a slavonínský farář a známý skladatel zejména varhanních doprovodů ke kancionálu Ludvík Holain (1843 – 1916).

Dostáváme se ke třetímu textu, ale znovu se budeme bavit o F. Poláškovi. Ten po deseti letech, nespokojen s textem prvním (podle něj v něm bylo málo poezie a vzletu), napsal verzi druhou. Hudby se v tomto případě ujali řídící učitel ve Štáblovicích Marcel Beneš, František Kočí a také na sklonku svého života sám velmi aktivní F. Polášek. Jeden autor je neznámý.

 

1. Kdo zná tu zem, kdo zná ten ráj,

ten malý, ale milý kraj?

Kde jako v báji kouzlem vnad

se krášlí hvozd i luh i sad,

kde z lůna niv a věnců hor

až k nebi jásá pěvců sbor?

To Slezsko mé, to vlast je má,

tak horoucně mnou milená!

 

2. Zde zrozen jsem i pěstován

a zde chci býti pochován,

zde svatým ohněm plane duch,

když rodná mluva řine v sluch,

zde oko blaží ladný háv

a srdce jímá prostý mrav.

O, Slezsko mé, o, máti má,

má domovino jediná!

 

3. Pěj cizích krajin plod i květ

i vše, čímž vládne jižní svět,

mně vzácnější je bratří líc,

než drahokamů na tisíc;

já tak se vroucně k vlasti znám,

že za ni i svůj život dám!

O, Slezsko mé, tys poklad můj.

Bůh nebeský tě opatruj!

 

To, co přebývá a zároveň chybí v Heydukově textu, je vystiženo v prvním textu Poláška: Praděd, těšínský kraj, Lysá hora apod. Možná mi tu chybí větší důraz na obranu země, který už neopomněl ve svém druhém textu: „já tak se vroucně k vlasti mám, že za ni i svůj život dám“! Přesto si myslím, že Slezsko nejkrásněji vylíčil první Poláškův text.

K poslednímu čtvrtému textu slezské hymny můžeme dodat jen tolik – autora známe pouze pod zkratkou B. L. a zpívá se na melodii vlastenecké písně „Hej slované“! Toto je nápěv i současné polské a někdejší jugoslávské a srbsko-černohorské hymny.

 

1. Hoj! Slezané, my jsme stráží

na severní straně,

moře cizí do nás vráží,

vzhůru, vzhůru, zbraně!

Pryč, dřímoto, bdělým okem

každý kol ať zírá:

Odpůrce, hle, lisím krokem

do země se vtírá.

 

2. Do země jak mor se vtírá

a do našich duší;

volejme do světa šíra,

než nám jazyk zkruší;

Stojme vždycky věrnou stráží 

vlasti své a králi,

ať se vrah dál neodváží,

ať se hranic dálí!

 

3. My jsme hlídky rozstavené 

od slovanských bratrů,

nad nimiž se nebe klene

od Šumavy v Tatru:

A ti bratři si nás váží,

dávají nám ruku,

buďme jim jen pevnou stráží 

proti vrahům pluku!

 

4. Chceme svoje svaté právo,

svobodně chce žíti

rámě svobodno a zdrávo, 

jazyk volen míti.

Slyš své předky, Slezska synu! 

Tvá jest jejich sláva:

Hřích poroba hospodinu, 

kdo se sám v ní dává.

 

Tvůrce textu je dle mého mínění silně znepokojen hrozbou nepřítele zvenčí a na tomto základě (obava o svou zemi) tvoří slova (bojová, na obranu vlasti).

Ačkoliv nejznámější a nejvíce hranou slezskou hymnou je ta, kterou napsal A. Heyduk s hudbou složenou E. Bartoníčkem, ve finále je na vás, která se vám zalíbí a bude vašemu srdci nejblíže. Doporučuji si poslechnout všechny dostupné verze. Jedna je nazpívána i současnou hudební kapelou.

Svou hymnu má i polské Horní Slezsko, v původním, německém jazyce „Oberschlesien ist mein liebes Heimatland“, ovšem je k ní i překlad do hornoslezského nářečí „Gůrny Ślůnzek roztomjyły hajmatland“. Závěrem mohu pro zajímavost zmínit, že i v hymnách a chorálech předních slezských fotbalových klubů jako jsou SFC Opava nebo FCB Ostrava se objevuje hrdost a láska ke Slezsku…

Pro nás Slezany prostě bude vždycky platit: „Naše Slezsko, naše všecko“!

WaldaS

 

Pozn.: Tenhle příspěvek mi poskytl můj známý, s jehož svolením jej zveřejňuji. Hodně se mi zalíbil a navíc jsem po jeho přečtení taky trošku pouvažoval o té slezské hymně... Osobně se mi nejvíc zamlouvá první Poláškův text. V tom druhém to už autor podle mého názoru s avizovanou poetičností a vzletem trošku "přeťáp". Ten první pro mne zkrátka není tak patetický jako ostatní (Heydukův nevyjímaje) a navíc jsem ho slyšel v podání šenovské "punkbeatové" kapely Splaš můru a ... mně se to prostě líbí :-). Samozřejmě všechny tyhle texty odráží dobový český "obrozenecký" názor na příslušnost Slezska k Čechám, až bych řekl, že to jsou to pročeské agitky :-). Celkem bych i zapochyboval o tom, že slezský národ "jazyk český miluje", protože ve Slezsku 19. století se asi česky moc nemluvilo a prostě si přiznejme, že v té době Češi, nebo lépe řečeno česky mluvící, ve Slezsku většinu prostě neměli ani smykem... To ale v mých očích nijak nesnižuje úsilí pánů Grudy nebo Poláška, které považuju za významné slezské osobnosti (byť se František Polášek narodil v moravském Brušperku). Navíc na mně působí velmi.... řekl bych .. povzbuzujícím dojmem např. slogan "hrdě řku to před světem, že také rodný Slezan jsem". Zvláště v době, kdy někteří obyvatelé Slezska mají pocit, že Slezan je sprosté slovo. Překvapivá (a možna i trošku "lichotivá") byla pro mne informace o Nerudově vztahu ke Slezsku. Velikán české literatury očividně měl i vytříbený vkus :-).

yyarin