Pokud byste se zeptali obyvatele České republiky, nejspíše by vám odpověděl, že Sudety jsou česko-německé pohraničí, před válkou osídlené Německou menšinou. Po válce byli Němci ze Sudet odsunuti. Ti sečtělejší by se možná zmínili o sudeťácích, freikorpsu, sudetských spolcích či dokonce Sudetenlandsmanschaftu. Třeba by i byli schopni Sudety lokalizovat do česko-německého pohraničí.

Pokud ale tutéž otázku položíte v Polsku, dozvíte se, že Sudety jsou horský masiv na jihu Polska (nebo ve Slezsku) při hranicích s Českou republikou a asi i to, že je tvořen Sudety východními, středními a  západními.

Z polské Wikipedie si vypůjčím citát: „Sudety – horský řetěz na území jihozápadního Polska a  severních Čech, poměrně malý kus se nachází v Německu. Nejvyšší horou je Sněžka, 1602 m nad mořem. Jsou nejvyšší částí Českého masívu a nejvyššími horami Čech. Táhnou se od údolí Labe až po Moravskou bránu“.

Tak jak je to, co to vlastně jsou Sudety?

V prvé řadě, úplně nejdřív a primárně, Sudety jsou geomorfologický útvar (tedy to pohoří). Zahrnují vše od Západolužického podhůří v Německu přes Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory až po Jeseníky a Moravskou bránu. Pojem Sudety (Sudéta óra) poprvé použil řecký astronom, matematik a geograf Klaudios Ptolemaios ve své mapě střední Evropy už někdy ve 2. století n.l., byť tímto pojmem byly na mapě označeny nejspíše Krušné Hory. Původ jména by měl být keltský a znamená Les kanců. Toto pojmenování se pak od dob humanismu začalo používat v celé Evropě, i na území dnešní České republiky, a nikomu to nevadilo. Sudety se opravdu dělí v podstatě na tři základní části, jak jsem uvedl výše, a označení Sudety pro tyto hory je v Polsku naprosto běžné a pro, řekl bych, „statistického“ Poláka je spojování Sudet s válečnými událostmi spíš záležitost okrajová až neznámá. Sudety jsou v Polsku prostě jen hory a nic jiného!

 

U nás to je vzhledem k historickým událostem dvacátého století trošku jinak. Na označení „Sudetenland“, tedy něco jako „Sudetsko“ nebo „Sudetská země“ jsem narazil při pročítání materiálů o vzniku Československa v roce 1918. Bezprostředně po skončení 1. světové války skupina poslanců rakouskouherské Říšské rady vyhlásila vznik nových útvarů – Deutschböhmen v severních Čechách a právě Sudetenland s centrem ve Slezsku. Jejich snaha ale neměla šanci na úspěch a vítězné mocnosti rozhodly o připojení tohoto území k nově vznikajícímu Československu. Protože v těchto oblastech nežila německá menšina, ale velmi výrazná většina, už tehdy chápali Němci připojení k Československu jako velikou křivdu. Území bylo do ledna 1919 bez většího vojenského úsilí obsazeno čs. armádou, odpor Němců byl spíše pasivní. Údajně pokojná demonstrace Němců v březnu 1919 za právo na sebeurčení byla ale československým vojskem krvavě potlačena (54 mrtvých a 84 zraněných). Asi i tady bychom mohli hledat příčiny pozdějších tragických událostí roku 1938 a 1945. Nehledě na to, že československá administrativa (i přes dnešní názor na postavení národnostních menšin v meziválečném Československu) Němce, ale ani například Poláky nebo Maďary rozhodně nerozmazlovala. Masarykův projekt středoevropského státu, vytvořeného na kantonálním, tedy spolkovém či autonomním základě (mělo jít o jakési středoevropské Švýcarsko), který by národnostním menšinám poskytl mj. výraznou účast na správě „jejich“ území, byl velice rychle „odkopnut na smetiště dějin“, a nový stát vznikl v podstatě na principu hegemonie tzv. československého národa. Což byl nepochybně další důvod pozdějších událostí.

V roce 1933 vznikla v Němci osídleném pohraničí nejdříve Sudetendeutsche Heimatfront, později přejmenována na Sudetendeutsche Partei (SdP). Označení Henleinovci podle jejího předsedy zná snad každý. V parlamentních volbách roku 1935 dostali Henleinovci asi 1 250 000 hlasů, což znamenalo zisk 44 křesel v poslanecké sněmovně (ze 300 poslanců) a 24 křesel v senátu (ze 150 senátorů). Počet členů strany a její podpora u německého obyvatelstva raketově rostla, a tak v květnu 1938 už měla SdP 1 320 000 členů. No a pak už to všichni víme a známe. Události roku 1938 – mnichovská dohoda, odtržení pohraničí a vytvoření Sudetoněmecké župy. Mimochodem vsímněte si, že už se z geomorfologického označení horského masivu stalo označení zeměpisné a pro celé odtržené pohraničí i s jihozápadními Čechami už je používáno označení „Sudety“. Po válce v roce 1945 to už taky známe, i když interpretace a postoje k vyhnání Němců ze Sudet se jistě budou mezi obyvateli ČR lišit.

 

Pro zajímavost uvedu, že v roce 1942 exilová čs. vláda v Londýně přijala vyhlášku, podle které se užívání pojmů spojených se slovem „sudetský Němec“ stává protiústavním a může být i trestné. V květnu r. 1945 to pak už jen „vylepšila“ vyhláška, která stanovila, že používání názvu „Sudety“ je nepřípustné, a že místo něj má být užíváno slovní spojení „pohraniční území“. Vztahovalo se to zřejmě jen na výkon státní správy, ale stejně.... Podobně prý bylo po válce zakázáno užívat i označení „Podkarpatská Rus“. Kdepak, my Češi, my jsme hlavičky!

Ještě větší sranda ale propukla „za komárů“ v sedmdesátých letech, kdy Česká akademie věd vypracovala návrh geomorfologického členění „Česka“ a použila v něm pro horský masiv Sudet logické označení - Sudety. Návrh byl předložen mezinárodní konferenci OSN pro standardizaci geografického názvosloví a začala, řekl bych „klasika“. Rozhořčené dopisy dělníků žádaly zakročení proti nestoudnému nepříteli lidu, pracující protestovali ze všech sil a nakonec tedy na zákrok politických orgánů bylo označení „Sudety“ z návrhu staženo a nahrazeno pojmem „Krkonošsko – jesenická soustava“.

No a aby toho nebylo málo, tak letos se tvoří euroregion na pomezí tří českých krajů a polského Dolnoslezského vojvodství. No a když už moudré hlavy rozhodovaly, jak se bude jmenovat, patrně z Polska přišel nápad pojmenovat jej „Nové Sudety“ (a vsadím se o co chcete, že podle těch hor). Ale ouha! U českých politiků návrh těžce narazil – zvláště u těch z KSČM a ČSSD. Až by člověk řekl: „Není to náhoda!“ :-)

„Hlasovala jsem proti názvu Nové Sudety, byla jsem proti němu zásadně. My u nás na Lanškrounsku slovo Sudety neužíváme a nemáme ho rádi. U našich občanů vzbuzuje obavu z případného návratu Němců a z toho, co bude následovat“, řekla paní starostka jedné české obce.

Tak jako - zas je fajn, že když už obyvatelstvo poleví v bdělosti, má statečné a předvídavé vůdce. Protože jistě všichni chápeme, že nebezpečí návratu Němců a toho, co bude následovat je po pojmenování nějakého euroregionu jistě akutní!!!!

No a Slezan si povzdechne: "Rozumie, puť ku mnie.."