Už jednou jsem naznačill, že Opava je pro mne městem jedinečným, neopakovatelným, nejkrásnějším a jistě bych našel i spoustu dalších superlativů. Prožil jsem tam totiž jedno z nejlepších období mého života, ta skvěle bezstarostná studentská léta..

Je smutné (a já si myslím, že i trapné) když dneska rodilý Opavák prohlásí, že se narodil na severní Moravě. Trapné hlavně proto, že Opava byla až do roku 1928 jedním z nejvýznamnějších měst českého státu (ať už Království českého nebo pozdější ČSR) a vždy byla v povědomí nejen  Slezanů považována za hlavní město Slezska, tedy dříve rakouského Slezska, dnes českého Slezska. Severní Morava leží opravdu někde jinde.

Opava (a jak každý Slezan ví, německy Troppau) leží v dnešním Moravskoslezském kraji, na řece Opavě. Město vzniklo v místě, které bylo osídleno už někdy v pravěku. Archeologické nálezy z Kylešovic (což je v současné době část Opavy) dokazují, že zde stálo slovanské hradiště, s nejvyšší pravděpodobností náležející kmeni Holasiců. Ve dvanáctém století pak už na "Jantarové stezce" poblíž brodu přes řeku Opavu ležela kupecká osada. Někdy počátkem 13. století pak tato osada získala městská práva, která byla roku 1224 potvrzena českým králem Přemyslem Otakarem I. 

Prvními opavskými knížaty byli příslušníci pobočné větve Přemyslovců. V té době byla Opava městem moravským, Přemysl Otakar II. Opavsku zřídil svébytný statut v rámci Moravy a věnoval jej svému nemanželskému synu Mikuláši I. Opavskému. Přemyslu Otakaru II. totiž "ujely nohy" s Anežkou z Kuenringu, dvorní dámou jeho manželky Markéty Babenberské, a to opakovaně. Takže se mu narodily pravděpodobně čtyři nemanželské děti, syn Mikuláš se stál později "pánem Slezska" a jeho syn Mikuláš II.  je prvním doloženým opavským knížetem. V roce 1377 se jako důsledek dědického dělení mezi syny Mikuláše II. od Opavska oddělilo Krnovsko a vzniklo tam samostatné knížectví. Tohleto dělení majtku rovným dílem mezi dědice je slezskou specialitou, zavedenou Piasty a je příčinou rozdrobení Slezska na spoustu malých knížectví.

Opavsko mělo vždy velmi blízko k Ratibořsku, významnému slezskému knížectví. Na krátkou doby byla právě po smrti Mikuláše II. obě knížectví i sloučena, později tam vládli až do roku 1521 příslušnici pobočné přemyslovské větve, která zanikla definitivně až se smrtí úplně posledního přemyslovce Valentina Hrbatého. Právě ve sbližování Opavska a Ratibořska bych viděl asi jeden z důvodů, proč se Opavsko přiklánělo ke Slezsku tak dlouho, až se roku 1613 po formálním stvrzení Matyášem Habsburským stalo definitivně součástí Sezska.

Po Slezských válkách ztratilo Rakousko většinu Slezska a ve zbytku bylo vytvořeno Slezské vévodství, které bylo od roku 1782 až do roku 1850 spravováno Moravskoslezským guberniem se sídlem v Brně. Jinými slovy - Morava a Slezsko byly sloučeny do jednoho správního útvaru. Roku 1849 bylo Rakouské Slezsko (a to včetně tzv."Moravských enkláv") od Moravy opět odděleno a stalo se Vévodstvím Horní a Dolní Slezsko se sídlem v Opavě. Tady započalo asi nejvýznamnější období v historii slezské Opavy, kdy se město stalo hlavním městem jedné z korunních zemí, podobně jako Praha nebo Brno. Ještě na kratičkou dobu v letech 1860 - 1861 bylo rakouské Slezsko přičleněno k Moravě a pak prakticky až až do roku 1928 bylo samostatným správním útvarem, ať už v rámci monarchie nebo republiky.

 O původu názvu Opava koluje spousta doměnek a pověstí. Jedna zkazka vypráví o tom, jak se na břehu řeky hádali dva pánové o páva a pojmenovali podle toho jak řeku, tak město Opava. Za mých mladých let byla hojně rozšířená domněnka, že město leží na místě někdejšího keltského oppida a podle toho bylo nazváno. Nejpravděpodobnější mi osobně připadá teorie, podle které má pomenování města i řeky základ v germánském apa a keltském ahwa nebo ahawa, což obojí znamená vodu či mnoho vody. Koneckonců německé sloveso tropfen znamená stékat, kanout, kapat..

Již od středověku se české království stávalo cílem německých přistěhovalců, slezská území nevyjímaje. Tak se Opava v průběhu staletí přeměnila na německojazyčné centrum s velmi výraznou převahou německého obyvatelstva, ať se nám to líbí nebo ne. Už to nebyli žádní  "imigranti toužící po svobodě" , ale starousedlíci, Slezané, bez kterých by Opava nikdy nebyla tím, čím se v průběhu staletí stala.

Byli to profesor opavského státního gymnázia Faustin Ens, penzionovaný hejtman Franz Mückusch von Buchberg a konečně opavský purkmistr Johann Josef Schössler, kteří se zasloužili o vznik NEJSTARŠÍHO MUZEA NA ÚZEMÍ DNEŠNÍ ČESKÉ REPUBLIKY, Slezského zemského muzea. Jeho založení se datuje do roku 1814, na rozdíl od Moravského zemského muzea v Brně (1817) nebo  Národního muzea v Praze (1818). Současné Slezské divadlo v Opavě je pokračovatelem tradic německojazyčných divadel ze 17. a 18. století, sídlí v budově německého Stadttheater Troppau, postaveného roku 1805. Gregor Johann Mendel, zakladatel genetiky, který v Opavě maturoval a podle kterého je mj. pojmenováno jedno ze dvou opavských gymnazií, byl Němec. Jeho spolužák z gymnazia, pozdější poslanec Řišského sněmu, který se významně zasadil o zrušení poddanství, roboty a desátku v Rakousku Hans Kudlich byl rovněž Němec. Tím nechci říci nic jiného, než že bychom neměli zamlčovat německou historii Slezska, neměli bychom se tvářit, že zde žili vždycky jenom nějací více či méně poněmčení "Moravci" , kteří jsou v podstatě  Moravané a to znamená, že vlastně Češi a že Slezsko tedy bylo vždycky vlastně plné Čechů.

Pokud zmiňuji významné osobnosti, které mají vztah k Opavě, a které rovněž významně ovlivnily historii českého sSlezska, pak určitě nelze pominout prvního ředitele českého opavského gymnazia Vincenze Praska - slezského pedagoga, jazykovědce, spisovatele, novináře a významného národního buditele. Určitě nejznámnějším opavským rodákem je Vladimír Vašek, známý pod pseudonymem Petr Bezruč, autor "Slezských písní", byť je jeho autorství občas zpochybňováno. Velmi blízký vztah k Opavě a Slezsku měl Jan Neruda, blíže viz zde.

 Je toho moc, co by se v souvislosti s Opavou mohlo a mělo zmínit. Jsa ale omezen místem a bohuže trochu i časem, rozhodl jsem se do tohohle příspěvku vybrat jen to (podle mého názoru) "best off". K ostatním pamětihodnodostem se jistě ještě vrátím, anebo ještě lépe - třeba někdo z p. t. čtenářů tohoto webu se rozhodne mi nezištně vypomoci a napíše něco sám a já to s chutí a  radostí zveřejním.

 

 

Kostel Nanebevzetí panny Marie  Foto: Stanislav Cábel

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Opavě není jen tak ledajakým kostelem, ale je to tzv. konkatedrála - kostel, který používá stejné vážnosti a stejných práv a výsad jako katedrála a je po ní druhým sídelním kostelem diecéze -  biskupa. Opavská konkatedrála je jedinou římskokatolickou konkatedrálou na území České republiky. Založena byla počátkem 13. století řádem německých rytířů a v průběhu desetiletí s přestávkami dokončena. Roku 1540 byla převedena tzv. patronátní práva rukou řádu německých rytířů na město. Kostel několikrát v průběhu staletí vyhořel, několikrát byl rekonstruován, opravován a přestavován. Naposled počátkem 20. století, kdy byla kostelu částečně navrácena jeho "původní gotická podoba".

 

 Kostel Sv. Ducha                            Foto: Wikipedie

 

Kostel svatého Ducha a minoritský klášter v Opavě byly postaveny někdy ve 13. století, přesné datum vzniku není známo.V 15. století kostel vyhořel, na počátku 17. století byl vypleněn při protestantských bouřích v Opavě. Určitě je třeba zmínit, že dne 28. září 1811 byla v kostele sv. Ducha provedena Mše c-moll od Ludwiga van Beethovena za účasti samotného skladatele. 

 

Švédská kaple, správně Kaple svatého Kříže, má minimálně stejně dramatický osud jako výše zmíněná konkatedrála. Založena byla Přemkem I. Opavským roku 1994, snad podle vzoru pražského kostelu sv. Karla. Byla vyzdobena malbami a velmi cennými freskami. V průběhu třicetileté války se kaple sloužila švédským vojákům k protestantským bohoslužbám, odtud její lidový název. V 18. století byla používána jako skladiště a sýpka. Není třeba asi zdůraznit, že interiér dostával opravdu zabrat a cenné malby dostaly poslední ránu z milosti při požáru roku 1859. Roku 1866 postihla Opavu epidemie cholery a okolí kaple začalo být využíváno jako hřbitov, samotná budova pak začala sloužit jako hřbitovní kaple. Protože kapli začalo hrozit zřícení, po dlouhých peripetiích se podařilo r. 1907 kapli vykoupit a mohly začít opravy. Kapli se tak podařilo zachránit, zrestaurovány byly některé nástěnné malby. V roce 1995 byl interiér opět restaurován a kaple byla zařazena na seznam kulurních památek.

 

 

Nejmladším ze zmiňovaných kostelů je  kostel Svaté Hedviky. Kdo byla svatá Hedvika Slezská si můžete přečíst zde. Roku 1894 založil kněz, katecheta a profesor opavské reálky P. Johann Eichler nadaci pro výstavbu kostela zasvěceného právě svaté Hedvice. Dlouho trvalo shánění peněžních prostředků a hlavně výběr místa, na kterém bude kostel stál. Až v roce 1931(!) byla vyhlášena soutěž na architektonické ztvárnění, zajímavostí je, že se ji mohli zúčastnit pouze architekti, kteří měli nějaký vztah k českému Slezsku - buď se zde narodili nebo zde působili. Víétězem se stal krnovský rodák Leopold Bauer. v srpnu 1933 byl položen základní kámen a v roce 1937 byl kostel dokončen a zkolaudován. Stavba kostela se měla stát vizualizací „slezské ideje“ spojující české i německé Slezany. Bohužel, tento ideál očividně nepadl na úrodnou půdu... Během války sloužil kostel jako skladiště vojenského materiálu, věž kostela jako pozorovatelna Luftwafe. Špička kostela s křížem byla během osvobozování v roce 1945 ustřelena. Jako sklad sloužil kostel až do roku 1989. V roce 1990 byl zapsán jako národní kulturní památka a 16. října 1993 (v den 750. výročí smrti svaté Hedviky) byl olomouckým arcibiskupem slavnostně vysvěcen. Na vrchol kostelní věže se vrátil kříž, resp. replika původního kříže a kostel může konečně sloužit svému účelu.